O škole‎ > ‎

HISTORIE ŠKOLY

V červenci 1945 se tři hudební nadšenci Vladimír Křenek, Jan David a Oldřich Mikula sešli k poradě, jejímž tématem bylo založení hudebního ústavu ve Frenštátě pod Radhoštěm. Na pomoc si pozvali ředitele Janáčkova hudebního ústavu v Ostravě pana Jana Pešata. Díky jeho mnohaletým organizačním zkušenostem se školu podařilo v krátké době zařídit.

Ustanovil se správní výbor v čele s panem Janem Davidem. Pro vyučování získal čtyři místnosti v prvním patře domu Aloise Zrubka na náměstí č. 14 za měsíční nájemné 500,- Kčs. Dále se hledaly místní „hudební síly“, které by žáky vyučovaly. Z několika pozvaných učitelů byli vybráni dva – pro klavír a dechové nástroje pan Josef Milberger, pro housle pan Ota Kunčer. Nejprve se nevědělo, zda bude škola ústavem městským nebo spolkovým, ale nakonec se město zavázalo, že převezme školu do své správy a tím byla škola existenčně zabezpečena. Škola si také ve školním roce 1946–1947 zřídila pobočku v Kunčicích pod Ondřejníkem, která však byla zanedlouho v r. 1950 zrušena pro nedostatek kvalifikovaných učitelů. 


Městský hudební ústav (MHÚ) začínal se 100 žáky a na konci roku vzrostl jejich počet na 130. V sále Křesťansko–sociálního spolku se pořádala veřejná vystoupení žáků a koncerty domácích i cizích učitelů. Dále bylo založeno komorní sdružení MHÚ, které týdně pořádalo tzv. „Koncertní středy“, které však pro malou účast obecenstva brzy zanikly. 

Ve školním roce 1948–49 byl odvolán z funkce dosavadní ředitel pan František Jungwirth a novým ředitelem se stal městský kapelník, učitel klavíru a dechových nástrojů pan Josef Milberger. Také byl ustanoven nový správní výbor, jehož předsedou se stal pan František Andrle. O rok později byl výbor zrušen a na jeho místo přišlo „Sdružení rodičů a přátel školy“ s paní Olgou Pokutovou v čele. Dne 5. ledna 1949 se škola přestěhovala do budovy národní a střední chlapecké školy v Horní ulici, kde měla k dispozici 5 učeben a ředitelnu. K tomu poskytla Sokolovna 2 místnosti pro sborové předměty a v Katolickém domě byla získána učebna pro dopolední i odpolední vyučování klavíru a houslí. Ve školním roce 1951–1952 se škola opět stěhovala a to do zrekonstruované budovy staré tkalcovské školy. Hudební ústav byl konečně pod jednou společnou střechou. Ve školním roce 1952–1953 vznikl nový obor – sborový zpěv s 30 žáky. V roce 1955 se stal novým ředitelem pan Jaroslav Novák. Na začátku dubna 1959 byl založen Komorní orchestr složený ze členů učitelského sboru, vyspělejších žáků houslového oddělení a hostů – hudebníků. Orchestr dirigoval pan Jaroslav Novák (v té době studoval 5. ročník skladatelsko – dirigentského oddělení Vyšší hudebně pedagogické školy v Ostravě). 

Školní rok 1961–1962 zahájila škola výuku pod novým názvem „Lidová škola umění“. Tento název dostala na základě zákona o soustavě výchovy a vzdělávání ze dne 15. 12. 1960. Ve školním roce 1964–1965 byla škole přidělena další budova (bývalý pionýrský dům) s tím, že se bude postupně adaptovat. Ve stejném roce byl založen výtvarný obor s 15 žáky, který začal vyučovat akademický sochař pan Karel Vašut, kterého později nahradila paní Věra Slámová. Budova bývalého pionýrského domu byla posléze škole odňata, a tak se výtvarný obor již s 38 žáky přestěhoval na Základní devítiletou školu Horní. Také byl založen taneční obor s 38 žáky, který byl umístěn do budovy Kulturního domu. 

V roce 1966 byla přes protesty školské a kulturní komise zrušena samostatnost školy a ta se stala pobočkou Lidové školy umění v Novém Jičíně. V průběhu školního roku 1967–1968 byla ve Veřovicích zřízena detašovaná třída pro hudební obor (učily se zde housle a klavír), která byla umístěna v Základní devítileté škole. Novým statutem se ve II. pololetí stala škola opět samostatnou, přestože formálně se tak stalo až ve školním roce 1969–1970. V tomto školním roce byla otevřena také nová detašovaná třída v Lichnově. 

Dne 31. ledna 1977 se škola přestěhovala do nové budovy LŠU v Tyršově ulici, přičemž výtvarný obor
dále zůstával na ZDŠ Horní. Ve školním roce 1977–1978 byl odvolán z funkce ředitel Jaroslav Novák a na jeho místo byl jmenován Zdeněk Dobiáš, který byl přeložen z LŠU v Kopřivnici. Na začátku školního roku se přestěhoval výtvarný obor do hlavní budovy v Tyršově ulici. Ve školním roce 1979–1980 byla zrušena pobočka ve Veřovicích. Dům kultury uvolnil v roce 1984 prostory pro výuku dechových nástrojů. V roce 1985 se výuka rozšířila o taneční obor, literárně-dramatický obor (vedla ho p. uč. Kratzlová ze ZŠ Záhuní) a pěvecký sbor. Literárně-dramatický obor byl však o rok později z důvodu malé účasti žáků zrušen. 


Po pádu komunistického režimu byla „Lidová škola umění“ přejmenována na „Základní uměleckou školu“ (dále ZUŠ). Ústav pokračoval i nadále ve své činnosti. 

V roce 1990 se stal novým ředitelem pan Pavel Trubač. Během doby jeho působení se počet žáků více či méně blížil celkové kapacitě školy 300 žáků. Škola si během porevolučních let postupně profilovala své pevné místo v umělecko-kulturním zázemí frenštátského regionu a vynikala mimo jiné výborně lidsky i profesně fungujícím kolektivem zaměstnanců. V této době pod vedením pana Pavla Trubače došlo zejména v rámci hudebního oboru k mnoha pozitivním změnám – bylo otevřeno oddělení bicích nástrojů, díky učiteli Jiřímu Pokornému začaly fungovat žákovské orchestry postavené na dechových nástrojích s repertoárem zaměřeným na současné posluchačsky vyhledávané trendy, klavírní i smyčcové oddělení prezentovalo své úspěchy na soutěžích a přehlídkách, s novými učiteli rostl zájem o výuku kytary atp. 

Zatím posledním ředitelem se stal PhDr. Vladimír Vondráček, Ph.D., který na škole působí od roku 2003. Přejal velmi dobře fungující a zavedenou školu, která se však již několik let potýkala s několika nedostatky, které spočívaly zejména v prostorových omezeních budovy školy pro výuku výtvarného a tanečního oboru. Z těchto důvodů byla v roce 2003 vybudována jedna nová místnost pro hudební obor a došlo k podstatnému zlepšení podmínek pro výuku tanečního oboru. V roce 2004 byly v prvním patře sousední budovy – původně zubařského střediska, dnes také sídla městské policie – zrekonstruovány čtyři místnosti pro výtvarný obor a po schválení ministerstvem zde od září 2005 funguje odloučené pracoviště, kde jsou umístěny nové výtvarné ateliéry. Dvě místnosti jsou určeny pro výuku, jedna pro kabinet výtvarného oboru a poslední místnost pro šatnu. Výtvarnému oboru se tak po několika desetiletích dostalo prostorových podmínek k tomu, aby obor mohl kvalitně nabízet výuku rozmanitých výtvarných technik v plné šíři. Poté se po uvolnění prostor v hlavní budově po odchodu výtvarného oboru podařilo ještě ve sklepních prostorech dobudovat velkou učebnu pro výuku bicích nástrojů a orchestrů, a také jednu samostatnou šatnu. 

Stálou snahou vedení školy posledních let bylo pro opakovaně velký zájem ze strany veřejnosti při přijímacích talentových zkouškách převyšující ministerstvem stanovené kapacitní možnosti školy navýšit celkovou kapacitu tak, aby byli uspokojeni talentovaní zájemci o studium v jednotlivých oborech. V minulosti se změnou školského zákona došlo k uvolnění vnitřních kapacit jednotlivých oborů, což určitým způsobem pomohlo k větší flexibilitě školy při přijímání žáků a zároveň se podařilo získat s požehnáním ministerstva navýšení celkové kapacity školy o 80 žáků. Od září 2006 tedy nabízela škola 380 míst ve třech uměleckých oborech. Od září 2008 je i tato kapacita – 380 žáků – plně využita, ba nutno říci, že zájem o studium na naší škole každoročně převyšuje kapacitní možnosti ZUŠ Frenštát p. R. Nezbývá než doufat ve ministerstvem požehnané zvýšení celkové kapacity školy, které ovšem za současné ekonomické situace v naší republice vypadá dost beznadějně.

V souvislosti s řešením prostorových možností školy byl ve spolupráci s městem realizován v průběhu roku 2011 projekt na dostavbu a rekonstrukci hlavní budovy školy s názvem Středisko uměleckého a celoživotního vzdělávání Frenštát p. R. Škola rekonstrukcí, ale především dostavbou dalšího patra, získala 3 nové učebny, výtah, šatny a novou místnost se sociálním zařízením pro bezbariérový přístup. V rámci projektu se podařilo také pořídit mnohé vybavení pro školu jako jsou notebooky, fotoaparát a kamera, dataprojektor, výtvarné vybavení, vybavení tanečního sálu, ale hlavně nové koncertní křídlo do koncertního sálu a také ještě jedno nové pianino. Zkrátka projekt přinesl nejen nové krásné prostorové možnosti, ale i vybavení, které bychom z vlastních peněz pořizovali jen velmi obtížně.

Škola je tedy od roku 2012 krásně opravená a vybavená a slouží plně svému účelu. Nechť se jí i všem žákům a zaměstnancům i nadále výborně daří!!!
 


Historické fotografie ZUŠ





Comments